Vyhoštění

V Postupimi Spojenci stvrdili dohodnutý odsun německého obyvatelstva z Československa, Maďarska a Polska do Německa.

Postupimská konference dospěla uprostřed léta roku 1945 k dohodě o odsunu Němců. Spojenci prozkoumali tuto otázku po všech stránkách a uznali, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa.

Českoslovenští občané národnosti německé a maďarské přišli podle dekretu prezidenta číslo 33 ihned poté o své československé občanství a stali se ze dne na den ve své vlasti cizinci. Tím byl položen základ k jejich dohodnutému vyhoštění do Německa. Odsun bývalých Čechoslováků maďarské národnosti schválený nebyl, ale dohoda Československa a Maďarska z roku 1946 umožnila jejich výměnu za maďarské občany české nebo slovenské národnosti, kteří chtěli po válce dobrovolně opustit Maďarsko, přesídlit do Československa a stát se jeho občany.

Posuneme-li se v čase přibližně o dva roky kupředu a vyjdeme z čísel, která už bohužel nikdy nebudou zjištěná přesně, zjistíme, že téměř tři miliony bývalých občanů Československa do dvou let po válce skončily – vlastně znovu začaly – za jeho hranicemi. Ale víme také, že Československo z důvodu zahlcení cílových vyhošťovacích míst nevyhostilo svých bývalých dvě stě čtyřicet tisíc občanů německé národnosti a po odchodu devadesáti tisíc bývalých československých občanů maďarské národnosti zůstalo na území Československa čtyři sta sedmdesát tisíc bývalých občanů maďarské národnosti.